Chci věřit, že dobrých lidí je víc než zlých. Že politici mají ve většině dobré úmysly. Že většina lidí nekrade a nelže. Že většina mi ani nikomu dalšímu nechce ublížit.
Proto nesnáším takové ty generální odsudky "politici jsou špatní", "všichni kradou", "lidstvo je zkažené"...
Já samozřejmě vím, že je to poněkud naivní pohled na svět a přísahám, že moje racionální já nejen že převažuje nad iracionálním, ono je spíš samo a žádné iracionální já ani nemám. Ale přesto - nebo právě pro to - v tomto pohledu na život a svoje okolí vytrvávám.
Denně ve zprávách slyšíte a čtete o tom, kde koho kdo okradl, někomu ublížil, podvedl, lhal, dokonce zabil... A pak o tom mluvíte se svými příbuznými, kamarády, přáteli, a všichni to odsoudí stejně, jako vy, a není důvod jim nevěřit, jsou to přece vaši blízcí. Takže oni takoví nejsou. A my jim důvěřujeme, a zřejmě i jejich přátelé na tom budou stejně. A to už je dohromady spousta lidí. Kde tedy jsou ti špatní ze zpráv? Je jich málo, to je to. Nás hodných, normálních, slušných, obyčejných a v zásadě poctivých a slušných lidí je hodně. Ale nemluví se o nás ve zprávách, pokud tedy zrovna někomu náhodou nezachráníme život.
Zkuste si toho všímat. Zkuste si proti každému zlu, špatnosti, podvodu či lži uvědomit, kolik je kolem nás dobra, nezištné pomoci, dobrých skutků, lidskosti, obyčejné slušnosti a prostě normálnosti. Do zpráv je nedostaneme, tak si je musíme do protikladu dávat sami.
Nesnažím se zlehčit hrůzy, kterých se dopouštějí zločinci, nechutnosti politiků nebo jiné více či méně neomluvitelné nebo nepochopitelné skutky. Ale kdo se bude zabývat jen tímto rubem a odmítne vidět ten převažující líc, bude zbytečně nešťastný. A na to je náš život krátký.
Zkuste - jako já - věřit, že je velká šance, že se shledáte se svou ztracenou peněženkou, nebo aspoň s doklady, které jste v ní měli. Že vám cizí člověk pomůže vstát, když zakopnete a upadnete. Zkuste se stejným zanícením, jako zprávy o vrazích a zákeřných úřednících, sledovat informace o dobročinných sbírkách, vyslyšených prosbách o pomoc potřebným... Zkuste si sami všimnout, kdo koho pustí (nejen nepustí) sednout v autobuse, kde se kdo na cizího usměje, poradí, napřáhne ruku, pomůže. Když uvidíte nevšímavého, netečného bručouna, jak odvrátí hlavu, než by pomohl... zkuste, než dojdete domů, neutralizovat ten zážitek něčím pozitivním. Určitě něco potkáte, jen vás to samo od sebe nebouchne do očí.
A zkuste k tomu sami přispět. Ať je nás víc. Ta nejobyčejnější pomoc vás nebude nic stát, možná jen pár minut času.
Žádné komentáře:
Okomentovat